HISTORIE /  MANICS /  AUDIO /  VIDEO /  TEXTY /  ROZHOVORY /  PRAHA 11.11.2002 /  GALERIE /  CD & DVD OBALY
	..::ODKAZY::..		Skupina Manic Street Preachers vznikla v roce 1986, ale pod tímto názvem vystupuje až od roku 1991 (původní název byl Betty Blue a změna názvu nastala těsně před vydáním prvního singlu Suicide Alley). Původně hráli jako trio. Až po vydání singlu Suicide Alley přibrali Richeyho Jamese Edwardse (protože "dobře vypadal a měl pěknou kytaru"). Ten se okamžitě stal poznávacím znamením celé kapely (díky alkoholu, drogám, skandálům a psychicky labilní povaze). Po několika singlech vyšlo v roce 1992 debutové album Generation Terrorists a dodnes je označováno za jeden z nejambicióznějších debutů v historii světové hudby. Manics o něm prohlásili, že se ho prodá 250 000 kusů (stejně jako debutového alba Guns'n'Roses) a tím celá existence kapely skončí. Stylově bylo zaměřeno na punk-rock. Vyjímečného postavení dosáhlo zejména provokativními, ale důležitými sociálními názory. V roce 1993 vydali Manics singl Suicide Is Painless (theme from M*A*S*H*), který se stal jejich prvním Top10 hitem a bylo jasné, že ohlašovaný konec nenastal. Singl vyšel na kompilaci Ruby Trax, jejíž výtěžek byl věnován charitativní organizaci Spastics Society. Záštitu nad tímto projektem převzali NME (News Musical Express). Ve stejném roce vyšlo také druhé album Gold Against The Soul, které však nesplnilo očekávání a zájem o skupinu začal slábnout. Odbornou kritiku si skupina získala v roce 1994 vydáním třetího alba The Holy Bible, které je označováno za "nejtemnější album v historii rockové hudby". Téměř celé album je ponuré a depresivní, hlavní zásluhu na tom mají militantně nabroušené kytary a ostré texty otevřeně odsuzující jakoukoliv formu války a násilí. Přes nesporné kvality této desky se zájem médií však více než na desku zaměřoval na Richeyho psychický stav a skupina se rozhodla, že už nikdy žádné interview neposkytne. Asi nejbizarnější událostí je incident, při kterém byla kapela nařčena z toho, že na koncertech nehraje "živě". Na důkaz toho, že to není pravda, si Richey vyřezal žiletkou na levou paži "4 real" (čtyři skuteční). 1.2.1995, v průběhu koncertního turné, Richey James Edwards zmizel z hotelu a od té doby ho nikdo neviděl. Kapela zrušila zbývající část turné a stáhla se do soukromí. V té době nikdo nepočítal s tím, že je ještě někdy uvidí. Ale pak přišel rok 1996 a kapela vydala monumentální singl A Design For Life, který způsobil totální zemětřesení na britské hudební scéně. Kapela se musela vyrovnat s nečekaným zájmem fanoušků i odborné kritiky a poskytovala jedno interview za druhým. V roce 1996 vyšlo album Everything Must Go, které ji katapultovalo nejen na první místa v nejrůznějších hitparádách, ale také mezi největší kapely světové hudební scény. Kritika zejména ocenila obrat od sebedestrukce k pozitivnímu dívání se dopředu, což se projevilo na udělování jedné ceny za druhou. Album mělo zcela nový (=uhlazený) zvuk kombinovaný se smyčci a klávesami. Následujícím albem This Is My Truth Tell Me Yours z roku 1998 kapela jen potvrdila svůj ohromný talent. O této desce se v době vydání říkalo, že je to nejdůležitější deska 90. let. Hudba ještě více zvolnila a výrazně přibylo smyčců a akustických nástorjů. Texty však zůstali velmi kritické. V lednu 1999 vyšel samostatný singl The Masses Against The Classes, který nebyl zařazen na žádné album, a kterým se kapela hudebně vrátila ke svým punk-rockovým kořenům. Tento singl se okamžitě po vydání objevil na 1. místě britské hitparády, a to bez jakékoliv propagace a reklamy! Kapela se znovu přihlásila ke slovu až v únoru 2001, kdy vydala hned dva nové singly z připravovaného alba současně. Zatímco So Why So Sad byl příjemný pop, Found That Soul byl klasický punk. Nové album Know Your Enemy bylo tedy velmi netrpělivě očekáváno. Očekávání splnilo však pouze částečně, vadila především žánrová roztříštěnost. Tématicky je zaměřené proti amerikanizaci světa a místy zcela otevřeně podporuje politické myšlení kubánského režimu. V polovině roku 2002 skupina začala připravovat vydaní alba největších hitů Forever Delayed. Na něj přidala i dvě nové skladby - There By The Grace Of God a Door To The River. Na právě vydávané charitativní album 1 Love nadace War Child přispěli coververzí hitu z 60. let Out Of Time. Následovala další kompilace, tentokrát sestavená z b-stran singlů a raritních nahrávek Lipstick Traces. V roce 2004 začali Manics připravovat další studiové album, které produkoval osvědčený Tony Visconti (David Bowie, Dandy Warhols, Thin Lizzy ). Album Lifeblood vyšlo v listopadu 2004, ale svým uhlazeným popovým projevem nevzbudilo větší senzaci a pozornost. V roce 2006 během pauzy Manics vydávájí James Dean Bradfield a Nicky Wire svá sólová alba. Zatímco Jamesovo album The Great Western se nese v klasickém pop-rockovém stylu, Nickovo album I Killed The Zeitgeist je více syrové a experimentální. V květnu 2007 vyšlo album Send Away The Tigers, na kterém se skupina zvukově vrátila do svých rockových začátků a vyvrátila tím obavy o dalším fungování Manics. Tato deska nevznikala zrovna snadno a rychle, což se projevilo i na některých textech - politika se zde mísí s poděkováním fanouškům za mnohaletou přízeň a také s čirou radostí z toho, že jako skupina pořád drží profesně i lidsky pohromadě. Na důkaz toho všeho dali Manics na své stránky skladbu Underdogs zdarma ke stažení (na konci roku udělali totéž v podobě nové vánoční skladby Christmas Ghost). Album úspěšně uvedl singl Your Love Alone Is Not Enough, na kterém hostuje Nina Persson z The Cardigans. V únoru Manics obdrželi prestižní cenu NME "Godlike Genius" za význačnou, ojedinělou a inovační kariéru. Zbytek roku strávili přípravami nového alba. To vyšlo v květnu 2009 pod názvem Journal For Plague Lovers a dočkalo se maximálního uznání ze stran odborné kritiky i fanoušků. Obsahuje texty Richeyho Edwardse a podle Manics nastal právě teď čas na jejich použití. Jedná se o návrat do Richeyho éry se všímvšudy - textově, hudebně (mezi Gold Against The Soul a The Holy Bible) a Manics na sebe opět hodili i uniformy. Na obalu cd je malba od Jenny Saville, která má na svědomí i obal k The Holy Bible. Z tohoto alba nebyl oficiálně vydán žádný singl. V červnu 2009 obdrželi Manics MOJO Maverick Award za album Journal For Plague Lovers a dosavadní kariéru. Hned v následujícím roce překvapila kapela oznámením dalšího nového alba. Dostalo název Postcards From A Young Man a Manics o něm prohlásili, že to bude poslední útok na masovou kulturu. Trochu to připomnělo minulost, kdy po syrovém albu The Holy Bible následovalo klidnější a popovější Everything Must Go. Album se poměrně dobře chytlo v hitparádách, ale i přes účast několika zajímavých hostů (Ian McCulloch, John Cale nebo Duff McKagen) působí jednotvárně zejména přehnanou koncentrací smyčců a sborových zpěvů v refrénech. V říjnu 2011 vyšla v několika formátech (CD, DVD, vinil) kompilace National Treasures - The Complete Singles, která obsahuje všech 38 dosud vydaných singlů + coververzi od The The This Is The Day. V souvislosti s tím se kapela zmínila o blíže nespecifikované pauze v koncertování a nahrávání. OCENĚNÍ "Best Album & "Best Group" - Brit awards, 1999 "Best Band In The World Today" - Q Awards, 1998 "Best Album & "Best Group" - Brit awards, 1996 "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Melody Maker "Reader's Band of 1996 (Runner Up) & "Writers' Album (Everything Must Go) of 1996" - NME "Writers' Best Live Band of 1996" - NME Brat Award "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Vox "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - The Sunday Times "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Sky "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996 & Readers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Select "Readers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Q Awards "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Music Week "One of Writers' Top Ten Albums (Everything Must Go) of 1996" - Metal Hammer "Writers' Album (Everything Must Go) of 1996 (Runner Up)" - Kerrang! "One of Writers' Top Five Albums (Everything Must Go) of 1996" - Independent On Sunday "Readers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - Hot Press "Writers' Best Album (Everything Must Go) of 1996" - The Guardian "One of The Writers' Best Albums (Everything Must Go) of 1996" - The Daily Telegraph "The Q Merit Award of 2006" - The Q Magazine "MOJO Maverick Award (Journal For Plague Lovers)" - MOJO The Music Magazine
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768.   Stránky vytvořeny 2001.   Autor Standa Slavík.     manic.preacher@seznam.cz